(12. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…

Oddělení C – místo, které je o patro výš. 

Je nad oddělením B, kde jsem právě teď.

Je to místo, ze kterého, už se nevrací ,,zpátky,,. 

Živá kobka. 

Když jsem se stal závislým, tak jsem otevřel dveře, které už nejdou zavřít. 

A dostal jsem se do hlubin samoty a patosu. 

Jde se naučit za těmito dveřmi žít. Být abstinující závislý. 

Ale.

Jde jít i níž. Projít ještě jedněmi dveřmi. 

Dveřmi, které se za tebou zavřou, zamknou a už nikdy nejdou otevřít. 

Do těchto dveří se vchází skrze Delirium Tremens. 

Do deliria se závislý dostává paradoxně skrze střízlivost. Jakmile přestane brát, pít nebo kouřit marihuanu. Je to stav, který následuje po detoxu, tedy po ,,vystřízlivění,,.

Je to jako setkání s ďáblem tváří v tvář. Je k tobě buď hodný, jen tak se o tebe otře a tebe z toho zamrazí. 

Anebo je k tobě zlý a už nikdy tě nepustí ze svého sevření. Semkne tě tak pevně, že z tebe doslova vymáčkne duši.

Zůstane z tebe jen schránka. Lidská schránka, která zírá na jedno místo. 

Setkání s ďáblem ti jednou provždy zůstane vryto do tváře jako cejch. 

Cejch šílenství.

Připomínka, že jsi pohlédl ďáblu do tváře a on tě spatřil a převedl na druhou stranu. 

Převedl tě na druhou stranu do jiného světa. 

Do světa halucinací, mýtů, strachů a děsů, až do temných hlubin vědomí. 

Chodívali jsme uklízet na oddělení C. Jestli nás to mělo vylekat, tak to naprosto splnilo svůj účel. 

Pouhá hodina na tomto oddělení stačila k tomu, abych začal přemýšlet. 

Ploužil jsem se s mopem po chodbě na oddělení C. 

Atmosféra jako v blázinci. Ale ve větším útlumu.

Pohledy lidí do prázdna a různě po zdech. 

Živí mrtví. 

Co se jim asi honí hlavou?

Přeludy, strachy a úzkost. Zůstali navždy vězni ve svém těle.

Vstoupit do dveří závislosti je jedna věc, ale překročit práh ,,těch,, dalších dveří je věc druhá.

Zažil jsem halucinace z LSD, když mi bylo asi sedmnáct, ale bylo to na chvíli- mělo to konec.

Ploužil jsem se dál po oddělení a díval se na ně. Jakoby jim byly sebrány role, díky kterým mohou být milováni. Role otců, manželů a bratrů. 

Teď už jim zbylo jenom slintání a prázdné pohledy.

Byli jako očarovaní.

Kývající se u zdí a odsouzeni k ,,žití,, v bílých pyžamech bez občanky.

—-

Venku přibýval sníh a dny ubíhaly. 

Další ráno byla velká komunita, na které byla i primářka psychiatrické nemocnice. 

,,Pane Sutorisi, povězte nám jak se cítíte?” ptala se milým tónem.

,,Je to lepší než na začátku,” řekl jsem. 

,,Sestřička mi říkala, že chcete po léčbě tady pokračovat dál. A jít do komunity do Červeného dvora. Je to tak?” zjišťovala ode mě. 

,,Ano, chtěl bych to tak. Čekám, až se jim tam uvolní místo,” odpovídal jsem.

,,No v Červeném dvoře to chodí tak, že nastoupíte znovu na detox a pak vám řeknou kolik měsíců v komunitě strávíte. Zpravidla to bývá 8 až 12 měsíců. Já myslím, že by vám mohla pro začátek stačit tříměsíční léčba zde u nás, co myslíte?” promlouvala mi do duše. 

,,Jestli si to myslíte. Je pravda, že být někde rok bych opravdu nechtěl,” přikyvoval jsem. 

,,Dobrá. Zítra ráno se přestěhujete na oddělení A, což je otevřené oddělení, tam začnete náš tříměsíční program” a ukončila konverzaci.

—

Stěhování na oddělení A. 

Když jsem si sbalil doslova svých pár věcí, tak mě sestřička dovedla na oddělení A, které bylo o patro níž. 

První hláška, kterou mi řekl někdo z klientů na oddělení byla: ,,Jseš tady správně.” 

Šel jsem za hlavní sestrou a ta mi dělala testy na drogy. Opět jsem čůral, i když se mi nechtělo. Dýchal, i když jsem nepil. A pak mi ukázala můj pokoj.

No, můj pokoj. Na pokoji nás bylo pět. 

,,Ahoj, já jsem Juraj. Jsem TÁčko- toxikoman a alkoholik, závislý na alkoholu a pervitinu.” mluvil jsem a postupně se se všemi seznamoval. 

V hlavě mi zněla ta strašidelná a zároveň uklidňující věta ,,Jseš tady správně”.

,,Jseš tady správně.”

—

Závislost na drogách.

Už nikdy nejde jít zpět. 

S jídlem roste chuť a je opravdu těžké tu ,,chuť,, zastavit. 

Všechny drogy nám přeprogramovávají mozek, ať je to pivo, marihuana, LSD, tabák nebo pervitin. 

Představ si kopec. 

Vidíš ho?

Když po něm jdeš, tak nakonec pomalu nebo rychle přijdeš na jeho vrchol.

V tu chvíli už to nikdy nebude jako dřív. 

V tu chvíli jsi právě otevřel dveře. Dveře, které už nejdou zavřít. 

Právě jsi vstoupil do závislosti.

Ironické je, že nikdo neví, kde se nachází jeho vrchol. 

Nikdo neví, kde je práh jeho vstupu do těch dveří. 

Ve chvíli, kdy už začínáš padat z kopce dolů, tak si pořád myslíš, že jdeš teprve na vrchol a to je právě ten přelud. 

Přelud závislosti. 

Pomalu se ti začíná měnit osobnost, charakter a začínáš se měnit i fyziologicky. 

Ubližuješ sobě. Nemáš se rád. Celé dny se lituješ a brečíš po probdělých nocích. 

Ubližuješ druhým.

Jsi závislý na chemii, která tě ovlivňuje. A která tě má absolutně ve své moci. 

Zatímco jsi se bavil a užíval si, tak ti změnila tvůj vzorec chování, návyky a zcela ovládla tvé myšlení.

Stal jsi se otrokem bažení. Skrze bažení dostáváš neodolatelné chutě dát si svou dávku. 

Změnil jsi se.

—

Denní program na oddělení A byl jiný. 

Celkem mě čekaly tři fáze, z nichž každá se zaměřuje na něco jiného. 

Začal jsem. Oficiálně jsem vstoupil do léčebného programu. 

Co se dělo dál?

Aktuálně připravuji tento příběh s rozšířením do knižní podoby. 

Kdybyste měli zájem o informaci, jakmile kniha vyjde, což by mělo být ke konci tohoto roku, pošlete mi prosím svůj mail na juraj@jurajsutoris.cz. 

Stačí, když do předmětu mailu napíšete KNIHA a já si vás zaznamenám. 

Děkuji za podporu.