(4. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…

3 minuty čtení

Máma.

Naposledy jsem mámu viděl před osmi lety, když jsem ji navštěvoval v Bohnicích na pavilonu pro sebevrahy. Byla tam převezena z nemocnice na Karlově náměstí, kde ji zachraňovali poleptaný jícen. Pokusila se zabít. Vypila krtka- takovou tu kyselinu, která se dává na čištění odpadů. Po letech mi Anetka řekla, že to prý ženy tak často dělají, chtějí zůstat i po smrti krásné. Chlapi zase častěji skočí z mostu- jim na tomhle nezáleží. 

Návštěvy v Bohnicích byly strašně náročné a emotivní, vždycky jsem zamačkával slzy a při odchodu brečel. Bylo to hodně smutné a bolestné. Později v dalších dílech odhalím kontext, proč si máma chtěla vzít život. Ale nechci předbíhat.

Co o ní dál napsat. Dlužím jí hodně. Přivedla mě na svět. Dala mi svou formu lásky. Dala mi spoustu peněz a podporovala mě. Ale taky spálila všechny naše fotky a v naší rodině začala tvrdit, že jsem adoptovaný. Mně to tvrdila do mých 19 let. Tvrdila to i své mámě a sestrám. Co na to říct. Je nemocná. Nemůže za to? Může za to? Je to Baron Prášil. 

Je to lhářka. 

Hlavní problém je v tom, že své mámě nějak od přírody věříte. Ale pak se to všechno začne rozplétat a vy objevíte obrovskou pavučinu lží, která je zauzlovaná po celé republice. 

Bolí mě to? Ano.

Člověk si ve svém životě musí pořád na něco zvykat. Mně se už kolikrát nechtělo. Ale bažina se prohlubovala stále víc. A já jsem se začal propadat v pijáckých večírcích stále hlouběji. Bez cíle a s rozplynutými sny. 

Chtěl jsem utéct do zahraničí. ,,Buďto zůstaneš tady a popereš se s tím, nebo můžeš zdrhnout do zahraničí a zapomenout,” říkal mi jeden kamarád. 

Přemýšlel jsem. Zůstal jsem. 

Měl jsem vlastně nějaké pokusy o útěk, ale vždy to skončilo tím, že jsem neměl dostatek peněz ani na letenku. 

Chtěl jsem utéct do Afriky jako dobrovolník. Chtěl jsem se ztratit ve francouzské legii. 

Alkohol, drogy a temné stíny v ulicích…

Co se dělo dál?

Aktuálně připravuji tento příběh s rozšířením do knižní podoby. 

Kdybyste měli zájem o informaci, jakmile kniha vyjde, což by mělo být ke konci tohoto roku, pošlete mi prosím svůj mail na juraj@jurajsutoris.cz. 

Stačí, když do předmětu mailu napíšete KNIHA a já si vás zaznamenám. 

Děkuji za podporu.

Související témata

(21. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…
Osobní příběh

(21. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…

Je to dar i prokletí! Dar, protože nás těch co to opravdu umí a zároveň dělají je pramálo. Prokletí, protože je to velmi energicky a mentálně náročné. Mluvím tady o telefonování, cold callingu, náboru nemovitostí po telefonu, z monitoringu, cold calling na majitele činžovních domů, prostě… Často zatracované, ale přesto tak účinné obchodní dovednosti. Telefonování je a vždycky bude královská disciplína.  […]

(20. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…
Osobní příběh

(20. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…

Prvotní nadšení a energie po léčbě byla brzy fuč.  Vydržel jsem půl roku.  Pak jsem si dal jednoho dne několik piv.  Našel dealera a koupil si od něj to bílé peklo. Kartičkou pojištěnce si nadrobil a uhladil dvě lajny… — Anděl se vracela z práce nad ránem…. Slyšel jsem, jak strká klíček do zámku od dveří na pavlači.  Otevřela, […]

(19. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…
Osobní příběh

(19. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…

Klep, klep.  ,,Pojďte dovnitř.” zavolala na mě sestřička.  ,,Takže vy jste byl na léčbě v Jihlavě. Alkohol, pervitin. Ještě něco?”ptal se mě psychiatr. ,,Ne.” odpověděl jsem a usedal na židli před ním. ,,Pokaždé, když sem přijdete, tak vám nejdříve uděláme test na přítomnost návykových látek. Takže ráno nečůrejte, a vyčůráte se až u nás. Ať nám to tady nezdržujete.” […]