(8. díl) Můj největší podnikatelský FAIL za 1,2 milionu. Vraťme se ale o 12 let zpátky…

Byla zima, sychravé ráno, když jsem se vracel domů.

Dveře od bytu byly zamčené a klíček byl vnořený zevnitř. Nemohl jsem si odemknout.

Klepal jsem. Telefonoval jsem. Ale bez odpovědi. 

Anděl byl doma, ale nechtěl mě pustit dovnitř. 

Na mých nočních výletech jsem nezvedal telefon. Pocit, že by to na mě bylo poznat mi naháněl hrůzu. Kdybych telefon vzal a začal mluvit, tak by to na mě poznala po hlase. Po šňupnutí už jsem měl čelist tak semknutou, že jsem mumlal jako kdybych měl vykloubené panty.

Andělovi pomalu ale jistě docházela trpělivost. O drogách zatím netušila, ale věděla, že jí něco tajím.

Bouchal jsem na dveře. Zkoušel jsem je otevřít, ale byl tam ten klíček v zámku. Po chvíli jsem pochopil. Všiml jsem si, že na pavlači ležela taška. Podíval jsem se do ní a byly v ní sbalené moje věci. Sedl jsem si na záchod a po čase na chvilku usnul.

Přes noc jsem byl bez kouska citu. Ohoblovaný až na kost. 

Ráno jsem měl záchvaty úzkosti z toho, jak se mi vracely pocity z předešlé noci.

Dny se dělily na střízlivé a hořké. 

Začaly mě bolet klouby. S dlaněmi jsem dělal výmyky a prokřupával si u toho prsty. Začal jsem mít tiky. Z toho, jak mi drogy ukazovaly, kdo je pánem. Záda se mi lámala a krční páteř jsem měl jako ve skřipci. 

Pár dní jsem to držel a pak jsem se opět podvolil. 

Podlehl jsem. Klekl si na záchodě. Utřel prkýnko. Vytáhl kartičku pojištěnce, sroloval papírek a v hlubokém uspokojení si šňupnul. A přišlo chvilkové uvolnění.

……

Práce mě bavila. Jsem od přírody člověk plný energie, ale pervitin si ji všechnu bral a žádnou mi už nedával nazpátek. 

V ANNONCI jsem měl na starosti erotický magazín, pořádání eventů na veletrzích a out of home kampaně. To mě hodně bavilo a byla to pro mě velká škola. Ale.

Pomalu jsem to přestával zvládat. Chodil jsem do práce rovnou po probdělých nocích. 

Přišel jsem do práce a šel jsem na záchod, abych alespoň na chvíli mohl fungovat. Noci se překlápěly v dny a já nespal několik dní v řadě. 

Přestával jsem jíst.

Pomalu jsem se dostal stavu, kdy jsem při pohledu do zrcadla viděl někoho jiného. Viděl jsem feťáka s prohlubněmi v obličeji. S černými kruhy pod očima, který neustále posmrkuje a šije sebou. 

…

Byl večer.

S Andělem jsme seděli ve vaně. 

Anděl se na mě podíval a řekl mi:

,,Zdál se mi takový divný sen. V tom snu jsi bral drogy.” A přitom se na mě podívala.

Byli jsme ve vaně a já neměl kam utéct.

Když to dořekla, tak jsem se úplně rozpadl a začal hrozně brečet. Odpovídal jsem. 

,,Je to pravda. Nemám to absolutně pod kontrolou. Nemůžu s tím přestat. Je to silnější, než já.”

Přátelé. Víte co Anděl udělal?

Objala mě a řekla, že to společně zvládneme.

Pro mě to byla taková úleva, že to ani nejde popsat slovy. 

Ten pocit, že to někdo ví a že mě po mém přiznání objal, byl natolik silný, že mi dodal ohromný pocit bezpečí a síly. 

A tak se to Anděl dozvěděl. 

..

Byl jsem zadlužený pětadvacetiletý kluk, který je závislý na pervitinu a alkoholu. A absolutně jsem ještě netušil, do čeho jsem se to dostal.

Pomalu jsme oba dva zjišťovali, že závislost nejde odehnat jako vosu nebo ji smáznout lusknutím prsty a začít od znovu.

A tak začala dlouhá cesta, kterou začnu popisovat už více do detailu. 

Psát tyto řádky a odhodlat se vystoupit ze stínu tohoto mého tajemství mi trvalo řadu let. Popravdě mi psaní těchto dílů dává zabrat – vybavovat si ty situace a vzpomínat. 

Bolí to. Ale jsem silný. Jsem silný pro tebe i pro mě. Neboj se.

Pevně věřím, že si tento můj příběh najde čtenáře, kterému třeba dodá odvahu na jeho cestě. 

Dodá mu odvahu nestydět se za život, který prožil nebo prožívá. Naučí se brát život takový, jaký je, s chybami a pády. Přijme se a začne se mít znovu rád. Najde a opět zažehne svůj vnitřní plamen.

Zdá se mi, že skoro každá rodina má svá tajemství a tak trochu někoho ,,schovává,,. Většinou to bývá ten, o jehož problémech se nemluví a předstírá se, že nejsou.

Pro někoho je to bezpečné. To naprosto chápu a respektuji.

Já si vybral cestu, na které jsem se zcela přijal a na které jsem se za sebe přestal stydět. 

Jsem abstinující závislý. Jsem bojovník. 

Co se dělo dál? 

Aktuálně připravuji tento příběh s rozšířením do knižní podoby. 

Kdybyste měli zájem o informaci, jakmile kniha vyjde, což by mělo být ke konci tohoto roku, pošlete mi prosím svůj mail na juraj@jurajsutoris.cz. 

Stačí, když do předmětu mailu napíšete KNIHA a já si vás zaznamenám. 

Děkuji za podporu.