Je to dar i prokletí!
Dar, protože nás těch co to opravdu umí a zároveň dělají je pramálo.
Prokletí, protože je to velmi energicky a mentálně náročné.
Mluvím tady o telefonování, cold callingu, náboru nemovitostí po telefonu, z monitoringu, cold calling na majitele činžovních domů, prostě…
Často zatracované, ale přesto tak účinné obchodní dovednosti.
Telefonování je a vždycky bude královská disciplína.
Královský cold calling.
Mladí ho nechtějí dělat, starší si na něm častokrát vylámali zuby a moderní obchodníci jím pohrdají.
V jednom rozhovoru jsem slyšel, že velmi úspěšní jedinci častokrát nesnášejí právě tu dovednost, kterou tolik ovládají a jsou v nich špičky.
Popravdě mě to uklidnilo, protože to mám podobně.
Proto říkám:,,Je to dar i prokletí!”
Navolávám klienty od 19 let. První zkušenost s nemovitosti ve dvaadvaceti.
Dělal jsem přímý prodej, door2door – tvrdá škola.
V letech 2014 – 2019 jsem doslova navolával od rána do večera. Ze začátku z monitoringu a pak ten nejvyšší level cold calling na majitele činžovních domů.
Párkrát jsem zkolaboval. Ale měl jsem před sebou mrkvičku. Jako ten osel.
Mrkvičku v podobě:,,Buďto to navoláš a budeš moct splácet dluhy nebo se v nich budeš plácat zatraceně dlouho.”
Cold calling mi pomohl splatit dluhy z nevydařeného podnikání z mládí.
Kdo nezná tenhle příběh, tak tady jsem o něm napsal pár řádků: https://bit.ly/Muj-Pribeh
Píše se rok 2020 a já budu 25. září rok na volné noze.
Byla to pěkná fuška se postavit na vlastní nohy.
Vzdát se ,,teploučkého,, místečka v firmě, které jsem si tak dlouho budoval a zasloužil.
Ale mám v sobě hluboko zakořeněnou touhu vybudovat něco vlastního.
Získat finanční nezávislost a být svobodný.
Jak vypadá můj první rok podnikání?
Jaké je to být sám za sebe?
Příběh pokračuje…
Pokračování v dalším ve dvaadvacátém díle.
Prvotní nadšení a energie po léčbě byla brzy fuč. Vydržel jsem půl roku. Pak jsem si dal jednoho dne několik piv. Našel dealera a koupil si od něj to bílé peklo. Kartičkou pojištěnce si nadrobil a uhladil dvě lajny… — Anděl se vracela z práce nad ránem…. Slyšel jsem, jak strká klíček do zámku od dveří na pavlači. Otevřela, […]
Klep, klep. ,,Pojďte dovnitř.” zavolala na mě sestřička. ,,Takže vy jste byl na léčbě v Jihlavě. Alkohol, pervitin. Ještě něco?”ptal se mě psychiatr. ,,Ne.” odpověděl jsem a usedal na židli před ním. ,,Pokaždé, když sem přijdete, tak vám nejdříve uděláme test na přítomnost návykových látek. Takže ráno nečůrejte, a vyčůráte se až u nás. Ať nám to tady nezdržujete.” […]
Autobus se pomalu blížil k nádraží Florenc. Mezitím jsem se díval z okna a pozoroval Prahu. Tu nemilosrdnou společnici, když jsi slabý. Tu opěvující přítelkyni, kdy jsi na koni. Bál jsem se nastoupit zpátky do ,,normálního,, života. Je čtvrtek. V pondělí jdu poprvé od té doby do práce. Většina kolegů si myslí, že jsem se nervově zhroutil a byl […]